Žijeme. Kdo? No přece já a holky....!

Psí prosba
 
 

 

 

 

 

Prosba psa

Pane, žiji 10 - 12 let, každá vzdálenost od Tebe mi přináší žalost.
Mysli na to, než si mne pořídíš.
Dopřej mi čas, abych pochopil co ode mne žádáš!
Nehubuj mě dlouho a nezavírej mne za trest.
Ty máš svou práci, zábavu, své radosti - já mám jen Tebe!
Mluv na mne často!

I když slovům úplně nerozumím, stačí mi Tvůj hlas,
který se na mne obrací.
Pamatuj, že to, jak se se mnou zacházíš, nikdy nezapomenu!
Než mne uhodíš,
uvědom si že mohu lehce rozdrtit kosti Tvé ruky,
ale já to nikdy neudělám!
Až se Ti bude zdát, že jsem neposlušný a líný,
uvědom si, že i já mám své potíže i stáří,
dlouhý pobyt na sluníčku, nebo mám opotřebované srdce.

Starej se o mne, i když zestárnu,

vždyť i to na Tebe jednou čeká!
Každou cestu mi buď při boku! Neříkej nikdy:
U toho nemohu být,
nebo: Ať se to stane v mé nepřítomnosti!
Pamatuj - všechno je pro mne lehčí, když jsi u mne!

Tvůj přítel


 

 

Štěkání

 

Štěkáme pro všechna tato slova,

věříme ve štěstí a ne v Boha.

Štěkáme naše trápení přes tyhle stránky,

pomozte lidičky těm, co na obojku nosí známky.

Nedokážeme odolat útokům lidí, co mají v ruce hůl,

naše srdíčka smutní a v duši máme kůl.

Dívejte se kolem sebe pozorně lidé,

dívejte se a zakročte, když někdo psa bije !

Prosím za všechny chlupáčky světa,

ať šíří se dál mezi lidem tato věta,

že milujeme čistou láskou svoje pány,

i když dostáváme od nich na tělíčko rány.

Nemáme dar řeči, tak mluvíme pohledem,

nic víc zatím človíčku bohužel nesvedem.

V těch očích se zračí smutek, radost i bolesti,

tak nenech nás člověče nikdy u cesty.

Samotní a zrazení pláčeme, na hrudi tíha nás tlačí,

vždyť naše láska k vám se nám v těch psích očích zračí.

Nejsme věci jak  uvádí právní řád,

jak tahle chyba mohla se vůbec stát ?

Kdo srovnává nás s neživou věcí,

to musel být blázen přeci.

Změnte ten zákon pro nás pro zvířata - živé tvory,

ti co za věci nás mají, tvrdí jsou jako hory.

Neoblomní bez kouska citu v těle,

nevidí, že zákon na nás prostě sere....!!

Tohle jsem vyštěkat musel za náš svět zvířecí,

protože země je pro všechny, a to je bez řečí.

Tak chraň nás státe a trestej toho, kdo nás týrá,

ty máš tu možnost a nám zbyla jen víra...

Víra v nápravu té blbosti, že jsme věci,

zamysli se... to je krávovina přeci......

 

 

 

 

Nebuďte lhostejní k utrpení živého tvora.Pokud víte , že ve vašem okolí dochází k týrání zvířat nemlčte ! Mnohdy jste právě vy- jediná záchrana pro trpící zvíře.

Jak oznámit či nahlásit týrání si můžete přečíst zde: http://kocky-online.cz/jportal/articles.phtml?op=read&id=199

Pokud nemáte odvahu týrání nahlásit, ať  už z jakéhokoli důvodu, pak mi můžete i anonymně napsat na mail veruskac@centrum.cz  kde v jakém městě, na jaké adrese se to děje a my se případem budeme zabývat.Pokud by jste mohly připojit i fotodokumentaci, tak by to bylo super.

 

                        Děkujeme, že nejste lhostejní ! 

 

 

 

 

 

        Psí důchod

                                 

 

                          Za ranní mlhy vidím v dálce dvě siluety.
Starý pán, který si při chůzi pomáhá hůlkou a po krátkých úsecích zastaví, aby si odpočinul a nabral dech.Vedle jeho nohy stejně rozvážným krokem kráčí jeho společník. Hůlku sice nemá, ale z jeho pohybu je vidět, že je za krátké přestávky v chůzi také rád. Hlavu má již prokvetlou a je trochu při těle. Pohyb už mu působí značné potíže, ale vytrvale následuje svého pána s očima upřenýma na něj.

                      Takový nebo podobný obrázek jistě viděla většina z nás.

Stáří lidí i pejsků nebo jiných našich mazlíčků je ta část života, na kterou se těšíme méně. Proč, to je jasné, přicházejí nemoci krátkodobé i dlouhodobé, někdy trvalá bolest a postupná ztráta schopností, které jsme běžně používali.

Psí život plyne velmi rychle. Během několika měsíců se z našeho psího miminka stane puberťák a hned na to dospělák. Po roce a půl života pak doma máme rodiče plné síly, kteří pokud je jim to umožněno s radostí plodí a přivádějí na svět nové zástupce svého plemene a svědomitě se o ně starají. Nadšeně s námi sportují a nadšeně se vrhají do nových úkolů. Po 8 roce života jejich temperament a elán pozvolna vyprchávají. Některé činnosti jim už začínají činit potíže a rychleji se unaví. Po 10 roce života máme doma opravdové dědečky a babičky a pokud se některý z nich dožije více než 12 let, je to už zasloužilý kmet.

        Užívejme život s naším mazlíčkem naplno, nebo nám proteče prsty jako voda.

  S čím psí důchodci nejčastěji bojují, jak jim jejich stáří usnadnit a vylepšit ?

První věcí, která pejsky ve stáří trápí jsou problémy se zuby. Zubní kámen, paradentóza, kývající se zub nebo dokonce zánět. Některá plemena mají tyto problémy již po 5 roce života (především malá plemena a plemena s krátkou tlamou, např. Jorkšír, Ši-tsu, Pekinéz, Maltézáček atd.). Je dobré tento problém sledovat a řešit ho, protože se to může časem odrazit na zdraví jiných částí těla jako je například srdce. Zubní kámen běžně odstraní veterinář, ale i vy můžete svému pejskovi pomoci.
Jak ? I pejskům lze čistit zuby. K dostání jsou speciální zubní pasty. Pozor ! Nikdy něčistěte zuby pejskovi běžnou lidskou pastou, mohli byste ho přiotrávit. Čištěním zubů se tvorba kamene oddálí, což je výhodné právě u starších pejsků, pro které narkóza již představuje určité riziko.
Pokud má váš pejsek zubů již poskrovnu, možná bude nutné mu granule namáčet nebo ho krmit měkkou stravou.

Další častý problém u pejsků-důchodců je nadváha. Jak klesá výdej energie měl by se tomu přizpůsobit i příjem potravy. V první části období stárnutí se doporučují tzv. Light granule a krmivo, které pejska dostatečně zasytí, ale není přehnaně energetické. V pokročilejším stupni stáří se naopak zhoršuje využití energie z krmiva. Některé firmy vyrábějí krmivo přímo pro seniory, které splňuje tyto nároky. Pamatujte na to, že nadváha může vašemu pejskovi způsobit další zdravotní potíže a zkrátit mu tak jeho život.

Problémy s klouby rovněž trápí mnoho pejsků a některá plemena k tomu mají přímo genetické sklony. Zhoršuje se funkce kloubů u některých pejsků mohou vypuknout revmatické potíže a další velmi bolestivé záležitosti. Pejsek má problém vstát, obzvláště po dlouhém ležení. Po několika aportech začne kulhat apod. Některé z problémů dokáže zmírnit veterinář, ale některé z nich jsou bohužel důvodem pro odchod našeho psího kamaráda, protože bolesti jež každoděnně prožívá by pro něj byly mučením.

Oči. Světlo očí mnoha pejsků vě stáří pohasíná nebo dokonce pohasne úplně. Naštěstí slepota je věc, se kterou se dá celkem dobře žít, pokud budete ke svému kamarádovi ohleduplní. Nejlépe se bude orientovat ve známém prostředí, proto omezte pohyb na neznámých místech. Mějte pejska raději vždy na vodítku, protože neznámé a nečekané zvuky by ho mohly vyděsit a mohl by nepředvídaně zareagovat. Cestou na něj klidně promlouvejte, aby se mohl lépe orientovat. Doma moc nestěhujte nábytek a nestavte do cesty věci, které tam před tím nebyly - mohl by se o ně zranit a každopádně by ho to dost vyvedlo z míry. Mějte k němu ohled jako ke skutečnému slepci.

Klid. Stejně jako starší člověk, i starší pejsek potřebuje "svůj" klid. Vyžaduje ho víc a víc. Mnoho hodin prospí nebo prolenoší. Miluje svoje riuály a zvyky. Mějte pro něj pochopení. Malé děti mohou starého psa vyvádět z míry svým neututchajícím temperamentem a živelností, proto buďte opatrní a stanovte hranice oběma stranám.

Teplo. Starší pejsci, pokud to nejsou opravdoví chlupáči, rovněž mají větší potřebu tepla. Není se co divit. Mysleme na ně se zateplením kotce a pelíšku, aby se cítili dobře. Rovněž nepřehánějme procházky v nevlídném počasí, případně jim pořiďte přiměřený obleček.

Pohyb. I v tomto věku je potřeba zachovat přiměřený pohyb, dle zdravotního stavu pejska. Naše dvojice na úvodu tohoto článku na tom byla fyzicky stejně, ale i mladý člověk může mít starého pejska.Myslete na jeho omezení, ale nenechte ho zase příliš lenošit, tím byste mu život spíše zkrátili.

Náklonnost. Obzvláště starý pejsek potřebuje cítit naši náklonnost, i on cítí, že už na vše nestačí a nemůže dělat to co dřív. Hlaďtě jej, muvte na něj a dávejte mu najevo, že je stále váš milovaný kamarád.

Psi nemají žádné ministerstvo zabývající se důchodem, mají jenom nás a záleží jen na nás, jaký ten jejich život v důchodu bude.

Nezapomeňme, kolik radosti nám ve svém mládí přinesli, kolikrát nás rozesmáli nebo nás utěšovali, když nám bylo smutno. Jak nám přinášeli radost svými úspěchy a jak dobře ohlídali náš dům, děti i náš spánek. Jak tiše naslouchali naši slovům, když jsme je neměli komu říct a jak zahřívali naše nohy, když jsme pracovali u svého stolu. Jak byli připraveni nás tisíckrát přivítat, když jsme tisíckrát přišli domů.


.Než je půjdeme vyprovodit na jejich poslední cestu, dopřejme jim důstojné stáří.
 
 
 
                                                         
 
Člověče nebij mě prosím holí

  ta rána mě hrozně moc bolí.  

Nejsem tvůj nepřítel, ale kamarád ,
 
 
vždyť tebe mám na světě nejvíc rád.
 
 
Má dušička je strachy bez sebe, ne z hole,
 
 
ale z  života bez tebe..Chceš abych trpěl?
 
 
Dobře, pro tebe budu,  ty to víš,
 
 
ale kdy  na moji otázku odpovíš ?
 
 
Cožpak nemůžeš mě milovat bez trestání?
 
 
Já položím za tebe svůj život psí,
 
 
když  bude to třeba, to se ví.
 
 
Jen nebij prosím mé tělíčko,
 
 
ve kterém buší pro tebe moje srdíčko.
 
 
Páníčku můj,  ta bolest je hrozná,
 
 
kdo nebil byt, ten neví, ten nezná.
 
 
Já ale znám a já dobře vím,
 
 
že rána na těle a v srdci splín,
 
 
nikdy nezamlží moji věrnost tobě člověče,
 
 
i když mi z rány krev už poteče.
 
 
Vyslyš můj nářek, který nese se tichem noci,
 
 
je to v tvých silách ,
 
 
je to v tvé moci…
 
 
Budu šťastný za pohlazení, které psí duše ve věrné mění…
 
 
 
 

              tvůj přítel pes....

         
 
 
 

 
 


 


 
Člověk pustil hůl a řekl…
 
 
 Panebože, jak  stydím se za svoje hříchy,
 
 
  kdy byl jsem pln zloby, zášti a pýchy.
 
 
 A ve své nevědomosti uhodil jsem přítele- to bolí
 
 
 kdyby jen pokáral,  ale já bil  ho holí. 
 
 
  Odpusť mi příteli já hlupák byl slepý zcela,
 
 
  nic neomluví moje chování, ani za mřížemi cela.
 
 
  Jak mě je to líto, nezlob se prosím, moc toho lituji
 
 
  a nikdy víc neuhodím, to ti přísahám a slibuji.
 
 
  Jen odpusť mi příteli to zklamání,
 
 
  má bezcitnost mi hrůzu nahání.
 
 
  Omlouvám se hluboce, za svoje chování
 
 
  a činím nejhlubší své pokání.
 
 
  Jsem člověk a ten chybuje, zní to suše,
 
 
  ale málem bych se dopustil  vraždy psí duše.
 
 
  Není omluvy žádné za tento čin zrady,
 
 
 pochopím, když otočíš se ke mě zády.
 
 
 Věřím, však, že existuje nebe
 
  a tak začněme znova s vírou v sebe.
 

 

                                            tvůj přítel člověk.....                          

 

Poslední psí přání

Koukni do mých psích očí pane,

láska k tobě v nich tam plane.

Toužím po tvém boku stát,

být s tebou veselý a spolu si hrát,

chci ti být navždy kamarád.

Když smutek na tebe někdy sedne

a tvář tvoje pod tíhou starostí zbledne

pak jsem tu já a položím do klína ti hlavu svoji,

budeme sdílet i to, co tě pane bolí.

Naše duše v jednu se spojí

a nic než smrt už je nerozpojí.

Zůstaň se mnou do konce mých dnů,

neber mi nikdy žádný z mých psích snů,

abych mohl doprovázet tě člověče,

na cestě životem, tak snáz nám to uteče.

Ve dvou lépe se žije pane můj milý,

ve dvou máme na všechno dost síly.

Můj pohled psí, pak vše za mě vypoví,

i když jsem žíznivý a třeba i hladový.

Vždy pro tebe mám svoji lásku,

vždy za tebou stojí ten, co vodíš ho na procházku.

S tebou jsem štastný, s tebou jsem pes svého pána,

s tebou jsou prima všechna nová rána.

Až nadejde den, kdy odejdu za duhu, nesmutni pane,

jen do posledního mého dechu ať hladí mě tvé dlaně.

Pak pochovej mě a jdi dál životem svým kupředu,

domov dej pejskovi, který je v dohledu.

Nebudu to já, ale jiný pes. který touží,

po domově a pánovi se v kotci souží.

Jako já jsem se kdysi soužil, když zrazen zůstal jsem za mřížemi,

tys mě vzal domů a dal zapomenout na ty čtyři stěny.

Udělej tedy znovu tohle pro dalšího psíka,

zrada nás bolí, jako v hrudi ostrá dýka.

Pak moje duše může v klidu spát,

že zůstaneš sám se nemusím už bát.

 
 
 
 
 
 

                                    Tomáškův vánoční dárek

Prohledal další koš na odpadky a měl velké štěstí. Našel housku, ve které byl dokonce i salám. Bříško tedy bylo najednou alespoň trochu plné. Začal si tedy všímat nazdobených výloh a tiše míjel spoustu lidí. Nikdo si ho ani nevšiml, jako by byl neviditelný. Někdy mu to vadilo, ale teď zrovna ne. Začalo se mu totiž dost urputně stýskat po paničce, to když uviděl jiného pejska, jak vesele běží vedle svého dvounohého kamaráda. Moc si přál, aby byl zase doma a mohl se stulit do svého pelíšku a čekat na pohlazení a hezká slova.

Zadíval se do další výlohy, kde spatřil něco moc zvláštního. Poznal ozdobu, kterou dávala do okna i jeho paní. Pak ji vždy rozsvítila a Tomášek se díval, jak světélka běhají sem a tam a mění barvy. To ho moc bavilo. Tomáškova paní to tak dělala každý rok. K tomu nastrojila stromeček, pod kterým Tomášek na Štědrý den vždycky něco našel. „To ti nadělil Ježíšek, víš? Máš radost?" Slyšel ta slova, jak kdyby to bylo včera. Ale tyhle Vánoce byly jiné. Žádný stromek, žádná světýlka, žádné dárečky.

Tomášek se tedy do výlohy nemohl vynadívat. Napadlo ho, jestli tady někde nebude i jeho paní, když jsou tu stejné ozdoby. Co když se spletl? Co když jeho paní ani nikam neodešla? Co když je všechno úplně jinak? Tomášek se rozhodl, že tomu musí přijít na kloub. Začal čmuchat, jestli neucítí známý pach. Začalo se šeřit a Tomášek si musel pospíšit.

Stále sice nic známého necítil, ale čmuchat nepřestával, ale panička tu nikde nebyla. Znovu se podíval do výlohy a sledoval tu krásnou a známou ozdobu. Ještě jednou, pro jistotu, začal prozkoumávat okolí, když najednou spatřil na druhé straně silnice paní. Byl si chvíli jistý, že je to jeho panička. Bezhlavě se tedy rozběhl přesvědčit, že se nemýlí. Pak už jen zaslechl hrozivý pískot, až mu ten zvuk málem utrhl ouška. Ucítil náraz a zůstal ležet na zemi.

Otřesený a vyděšený stále ležel a bál se pohnout. Vůbec nechápal, co se to kolem něj děje. Pak nad sebou zahlédl tvář. Nikdy ji sice neviděl, ale vypadala tak laskavě. To Tomášek bezpečně poznal. Pán, kterému ta tvář patřila, se nad Tomáška sehnul a prohlížel ho. „Copak ti je? Tohle se dělá? Takhle vběhnout přímo pod auto?" uslyšel hlas.

Tomášek se chtěl postavit na tlapky, ale nějak vypověděly službu. Pán ale nezaváhal a už byl v jeho náručí. Položil ho na sedačku v autě a nepřestával na něj mluvit. „Pojedeme spolu k doktorovi. Musí se na tebe podívat. Jestli jsi v pořádku, víš?"

Tomášek už nerozuměl vůbec ničemu. Ale v autě bylo teplo a sedačka tak příjemně měkká. Zůstal tedy klidně ležet a jen sledoval toho pána vedle sebe. I když řídil, občas ho i pohladil. Tomášek byl sice hodně zmatený, ale strach vůbec neměl. Nějak tušil, že není čeho se bát.

Auto za pár chvil zastavilo a pán ho zase vzal do náruče. Někam ho nesl. Najednou ale ucítil známý pach. Na takové místo chodil i se svou paní a vždycky tu byla další paní, která sice byla hodná, ale Tomáška pak něčím píchla nebo mu dělala jiné nepříjemné věci. Tomášek s sebou škubl a chtěl pryč. Jenže ruce ho držely pevně. „Neboj se, není čeho se bát. Jen se musíme přesvědčit, že jsem ti neublížil," hovořil na Tomáška ten pán. Docela rychle se tedy uklidnil a ani nevěděl proč, ale najednou se cítil úplně bezpečně.

V ordinaci nebyla sice paní, kterou znal, byl tam další nějaký pán, ale měl stejně bílé oblečení. Dělal Tomáškovi přesně ty věci, které nemusel. Prohlížel ho divným přístrojem, který mu končil v uších. Všude ho ohmatával a dokonce mu měřil teplotu! Ale nic z toho nebolelo, tak se to dalo vydržet. Pak se zase ocitl tomu hodnému pánovi v náručí a nesl se zpátky do auta.

„Asi nemáš žádného pána, že? No, když se takhle touláš po ulicích, tak jsi asi sám. Já myslím, že u nás by se ti líbilo. Sice naše seznámení začalo dost netradičně, ale hodlám ti to všechno vynahradit. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Co říkáš?" pohladil pán Tomáška po kožíšku.

Tomášek cítil v kostech, že bude nový domov. Všechno z něj najednou spadlo. Únava, hlad, pocit bezmoci, všechno bylo pryč. Vděčně se na svého nového kamaráda podíval a olízl mu ruku. „No, vidím, že souhlasíš. To je skvělé. Tak tě tedy představím tvé nové rodině. Myslím, že se ti u nás bude líbit," zase pohladil Tomáškův kožíšek.

Za chvilku už byli před neznámým domem. Pán popadl Tomáška do náruče a nesl ho dovnitř. Všechno tu tak krásně vonělo po všelijakých dobrotách. A bylo tu krásné teplo. Tomášek věděl, že se mu tady bude líbit. Co bylo ještě zajímavější, poznal další svou kamarádku. Přivítala ho s takovou radostí. Když slyšela, co se stalo, dokonce ho i politovala.

Tomášek pak dostal obrovskou baštu. Dlouho si tak nepochutnal. Pak také ještě pelíšek, který byl tolik měkký a příjemný. Zažil toho dne tolik, že únavou usnul skoro okamžitě. Výborně se prospal v teple, jako už dlouho ne. Nespal ale moc dlouho. Když se probudil, musel prozkoumat svoje nové bydlení. Bylo skvělé! Pak si sedl vedle své nové kamarádky na pohovku. Tak jak to dělával i ve svém dřívějším domově. Ta ho k sobě přivinula a něžně hladila. Tomáškovi bylo tak dobře, že znovu usnul. Byl tolik šťastný a spokojený. Tomášek nikdy netušil, že štěstí může vypadat i takhle.  O letošních Vánocích dostal ten nejkrásnější dárek.

 

Autorka: Naďa Kučerová

 


 

TOPlist