Žijeme. Kdo? No přece já a holky....!

Duhový most

Žádné zvířátko neodchází za duhový most samo. Na zemi je chrání přírodní bytosti, jejich duši poté střeží andělé.

 

Dnes 11.10.2018 v 10.30 odešla za Duhový most moje cca 16ti letá krysařička Pepinka.Je mi smutno,ale přeji Ti už jen klid,radost a at už Tě nic netrápí.Zůstaneš v mysli stále se mnou a jednou se potkáme,beruško moje malá.

 

Měj se tam krásně a hrej si se všemi svými kamarády,které jsi tady měla a už tam na Tebe čekali.

 

Dne 21.03.2018 v 8 hodin ráno odešla moje milovaná Katuška do psího nebe.Dále už není třeba žádných slov,odešlo to nejmilovanější,co jsem ještě měla...

Zvířecí nebe

Včera v noci jsem se přišla na Tebe podívat.
Našla jsem Tě tvrdě spát,ale viděla jsem,že jsi brečela.
Olízla jsem Ti slzu a tiše,tiše kňučela.

" To jsem já,neopustila jsem Tě,jsem v pořádku,nic mi nechybí,jsem tady "
Byla jsem u Tebe,tak blízko,u snídaně,pozorujíc,jak naléváš čaj.
Mnohokrát Ti ruka sklouzla pod stůl,kde sedávala jsem já.
Bolí to,já vím.
Byla jsem s Tebou u mého hrobu,pečuješ o něj s takovou láskou.
Chci, abys věděla,že já tam neležím.
Šla jsem s Tebou domů,dívala jsem se,jak těžce odemykáš.
Jemně jsem dala své tlapky na Tebe a řekla," to jsem já "
Vypadala jsi tak unaveně,když jsi klesla do křesla.
Tak jsem se snažila,abys věděla,že jsem u Tebe.
Je krásné,být tak blízko,každý den a říkat Ti
" NIKDY JSEM NEODEŠLA "
Seděla jsi tak potichu,pak jsi se usmála,vím,že jsi to věděla.
V tom klidu večera jsem byla tak blízko u Tebe.
Den je u konce.
Já se dívám,jak zíváš.
" Dobrou noc,Bůh Ti žehnej,uvidíme se ráno "
Já budu hlídat Tvůj spánek,Tvé sny.
A až přijde čas,přijdu si pro Tebe.
Budu spěchat Tě přivítat.
Ty a já,budeme stát bok po boku.
Tak,jak káže psí zákon,tak jak káže láska.
Je tolik věcí,co Ti chci tady ukázat.

Buď trpělivá,paní má,ještě dlouhá je Tvoje cesta.
Pak přijdeš Domů a já budu s Tebou navěky

.

.Psi, kteří žili u člověka, na kterého si vytvořili silnou fixaci, nedokáží a ani nechtějí odejít do světla po fyzické smrti jejich těla. Zůstávají svému pánovi věrni i poté, co jejich fyzické tělo zemřelo. Jejich duše zůstává u pána a provází ho na každém kroku až do chvíle, kdy sám páníček nezemře. Až v ten moment se k němu připojí a společně se pak vydají do světla. Je to skutečná láska až za hrob.

Proto, když váš čtyřnohý miláček zemře, můžete vídat jeho stíny, cítit jeho vůni, mít pocit, že je stále u vás… Není to vaše fantazie, ani planá touha, ale vnímání toho, že on tu je s vámi skutečně pořád a věrně čeká, až přijde i vaše poslední chvilka. Ve výjimečných případech se stane to, že do světla odejde, ale pouze z toho důvodu, aby co nejrychleji "přeskočil" do nového těla a našel zpět k vám cestu (ano, psi si toto pamatují i po reinkarnaci, byť ne do všech detailů.

Pokyny, povely většinou zapomenou, ale vás mají v srdci pořád). Proto se už tolikrát stalo, že milovaný pejsek zemřel a za nějaký čas si vás doslova našel pes nový, který k vám okamžitě přilnul. Jiné tělo, stejná duše.

Láska zvířat je zkrátka tak silná a čistá, že kdyby panovala i mezi lidmi, žilo by se nám všem úplně jinak…

                    Dopis pejska z Duhového mostu

Ahoj mami,
teď, když jsem už za  Duhovým mostem  pár týdnů,  řekl jsem si,že bych měl napsat dopis domů. Je mi líto, mami, ale já jsem byl tak zaneprázdněn za mostem,že jsem neměl čas ani moc myslet na domov.  Říkali, že je to v pořádku, a že byste to pochopili. Doufám, že ano. (Myslím, že to budete chápat.)
             Pamatujete si, že v noci, kdy jsem se necítil moc dobře a vy jste všichni plakali? Nepamatuji si moc, ale pamatuji,že jsem vás viděl a slyšel vás všechny a cítil vaše doteky a objetí ... Vzpomínám si, že jsem slyšel "Máme tě rádi" a že poslední příkaz byl "Přejdi". Nevěděl jsem, co jste měli na mysli, a tak jsem se otočil a šel přes mlhu, která byla přede mnou. Viděl jsem největší most ,jaký jsem kdy viděl! A tolik přátel bylo na druhé straně! Oni si všichni hráli s hračkami a koulemi! Měli jsi pravdu,když jste mi řekli,abych tam šel!
           Moje nohy šly stále kupředu, ale moje srdce mně stále táhlo zpátky. Vaše doteky se staly lehčí a lehčí, a chtěl jsem se vrátit a přijímat od vás více lásky, ale já jsem byl tak překonán  pocitem zvědavosti,jak vypadá to šťastné místo za mostem! Moje nohy se začaly pohybovat  na vlastní pěst, jako jemný vánek. Nedokážu to vysvětlit, ale nepochyboval jsem, že to byla správná věc!
           Tak jsem šel přes ten velký, velký můstek sám! Podíval jsem se na vás, protože jste vždy stáli po mém boku, šli se mnou, ale tohle bylo něco jiného. Neměl jsem límec kolem krku ani  vodítko s připojením k vám,byl jsem navolno! I když jste tam nebyli se mnou, necítil jsem se  sám! Vlastně jsem se cítil, jako bych měl obrovskou pláštěnku lásky omotanou kolem svého těla, a čím víc jsem šel, tím snazší to bylo dýchat! Tak jsem si šel! A  cítil jsem stále více tepla z toho velkého objetí, a tak jsem šel dál! Nakonec jsem překročil přes velký most - Udělal jsem to sám, mami!
Když jsem se sem dostal, všichni mí noví přátelé mne pozdravili  a pomohli mi sejít z mostu ~ bylo to tak prima! Dali mi pár křídel a řekli, že jsem  nyní anděl strážce!
           To, co jsem se naučil během těchto posledních několika týdnů, bylo úžasné a nic podobného jsem neviděl! Jsme všichni stejní, máme všichni  křídla a my všichni máme stále  hlídat lidi ~ To jsi ty, mami! Jsi moje hlídaná Osoba a já jsem tvůj hlídající Pes! Měli jsme tak krásný a dlouhý společný život a já vím,že vám chybím  hodně, ale prosím, vězte, že jsem ve svém novém domově za mostem tak šťastný!
           Pošlu vám dalšího pejska na zem, takže nebudete sami. Dejte mu celé své srdce, jako jste dali mně. Podívám se k vám každý den,abych věděl,že máte v pejskovi svou novou lásku a poklad.  Pokud Vám tolik chybím, podívejte se na duhu a pomyslete si,že jsem tam na druhé straně a čekám,že půjdu znovu na procházku s vámi. Vždy budu ve vašem srdci. Mám tě rád mami! Už je čas,abych si šel zase hrát,mám vás všechny rád.

Príbeh Julinky... jednej z mnohých..

Dnes mi Julinka povykládala svůj příběh, prý o tom neměla sílu mluvit, ale že to musí ven.

Jmenuji se Julinka, je mi 9 let, a jsem holčička zachráněná z množírny.
narodila jsem se před 9-ti lety přesně na Vánoce, v chovatelské stanici, kde mně milovali, ještě když jsem byla u maminky v bříšku.
Moc dobře si pamatuji ten pocit, jaké to je, když vás někdo miluje. Maminka se o mně starala, stále mě pusinkovala,a a já vyrostla v překrásnou holčičku. Jednoho dne, pro mně přišla nová maminka, a nastal čas se rozloučit. Rozloučila jsem se ze svýma sourozenci , maminkou a jela do nového domova. Lidi to vám bylo báječné, měla jsem svůj pelíšek, misku plnou jídla, náruč plnou lásky a moje nová maminka mě všude vozila sebou, hráli jsem se a byly jsme parťáci a já měla ten nejkrásnější psí život.
Protože jsem byla z chovatelské stanice, a byla jsem moc krásná, s maminkou jsme byly na dvou výstavách a obě jsem vyhrála.
Vím to protože ty ocenění mám napsané v papírech.
Když mě byl rok, moje máma stále plakala a říkala že je to moc těžké a neví co má dělat.moc jsem si s tím hlavu nelámala, protože lidské holky pláčou, když jsou šťastné, a taky smutné, kdo se v tom má vyznat. Ale že svou maminku miluji, stále jsme byla u ní a říkala jí, že vše bude v pořádku.
Jednoho dne k nám přišel pán a slíbil mamince , že se o mně postará, naložil mně do pěkného auta, a já si myslela, že jdeme opět na výstavu, aby mně dají ocenění, jak jsem krásná holka,
Jeli jsem dlouho, tak dlouho až jsem cestou zaspala. A když auto zastavilo, ten pán otevřel dveře, chytil mě za kůži za krkem a vytáhl mě z auta, a já najednou dostala strach, všude byla tma a zavřeli mně do klece.
Nevěděla jsem co se děje a myslela jsem si, že jsem něco provedla, a že je to za trest, jenže já opravdu nezlobila, lidi přísahám vždy jsem byla hodná holka, maminku jsem poslouchala, čúrala jsem pěkně venku, byla jsem čistotná holka.
V té kleci byla zima, a já stále čekala na svou maminku, že pro mně přijde.
Slyšela jsem vedle asi taky v kleci, že pláčou ostatní pejsci, a říkali my že tady čekají léta na své lidské maminky, ale že stále nechodí, a prý i smrt by byla lepší než trápení tady.
Nechtěla jsem jim věřit, přece by mně lidská maminka nedala někomu, cizímu, jistě je to omyl.
Celou noc jsem štěkala a plakala , hlasitě vyla, aby ten pán slyšel, že se stal omyl a já musím domů za svou maminkou, a ostatní pejsci taky.
Vedle v kleci psí holčička mi říkala, že nesmím křičet, protože přijde ten pán a dostanu bitku. Nevěřila jsme ji, protože vím, že by mně má lidská máma takhle nezklamala. Nepřestávala jsem volat o pomoc.
A pak se otevřeli dveře ne té kleci a já vrtěla ocáskem a těšila se, že pán opravdu zjistil že je to omyl a odveze mně domů k mé lidské mamince.
Vytáhl mě z klece ven za kožich a hodil na zem, myslela jsme si jak je nešikovný , ale nevadí, utíkala jsme k plotu a štěkám na něho ať spěchá že musím domu, ať rychle otevře auto.No najednou cítím velkou bolest na zádech, vůbec nevím co se děje, otočím se a opět rána, bolest, a pán křičel a já byla zmatená, proč to dělá, takovou bolest jsem ještě nikdy necítila, dobil mě palicí a odtáhl zpátky do klece, hodil mě tam a já do rána plakala bolestí.
Dny běželi a já pořád čekala na svou lidskou maminku, pomalu jsem si nemohla vzpomenout na její tvář a její hlas, a začala jsem přestat doufat, že pro mně přijede, no naději jsem neztrácela.
Měla jsem hlad, byla mi zima , měla jsem žízeň, a celé dny jsem poslouchala pláč mých psích kamarádek, které tiše plakali a taky doufali že snad jednou se jejich maminky pro ně vrátí.
Začali mně bolet nožičky a celé tělo, protože jsem stále musela ležet v kleci a moc jsem se nehýbala protože nebylo místo, a tak se mi na nožičkách začali dělat otlaky, a na zadečku a ocásku taky, packy jsem měla oteklé a taky otlačené, pořád mě byla zima, neustále, bylo to jako noční můra, bolest z otlaků, zima, hlad, žízeň, bolest , pořád dokola, každou sekundu, minutu, hodinu stále dokola, až se z toho, pomalu ale jistě zblázníte. Přestanete vnímat čas, z času se stane nepřítel.
Už nevím kolik uběhlo času, když najednou mně ten pan vytáhl opět z klece a naložil do auta, a já už zapomněla na lidskou mámu, nevěděla jsme na co je auto, ale bolelo mně bříško a ten pan říkal že hárám, tak jedeme, bylo mne to jedno, cokoliv je lepší než ta klec, zima, bolest,hlad, žízeň.
Auto zastavilo, vytáhli mně za kůži, a byl tam stejný pejsek jako já ale byl to kluk, Styděla jsem se za sebe, byla jsem špinavá, smrděla jsem, kožíšek vypelichaný, boláky na celém těle. Ten kluk ke mne přiběhl a říkal, že musíme být hodní a dělat co nám řeknou, aby nás ti lidi nezbili, a prý se musíme nechat držet. Lidi, mně nechali znásilnit, bránila jsme se vrčela jsem nechtěla jsem ale musela jsem, dostala jsem opět palicí, a tak jsem jen už držela. odvezli mně domů, a hodili do klece, opět zima, bolest, strach, bez světla, žízeň, každý den dokola to samé, jako střepy , píchají vás po celém těle, a nejde tomu zabránit. Najednou mi rostlo bříško a já asi čekala štěňátka.
Myslela jsem si že když čekám štěňátka, tak mě vezmou do tepla , dají mi líp napapat, a budou mě mít rádi, tak jako když jsem byla štěňátko já.
Nevím kolik uteklo času, najednou jsem měla velkou bolest bříška a přišel ten pán a říkal že musíme jít, nevěřila jsme mu, bála jsem se ho, ale neměla jsem na výběr,vzali mě do tmavé místnosti,rozřízli mě bříško a vybrali štěňátka, hodili nás do trocha lepší klece. Zůstala jsem sama, najednou kolem mně mé děti, a já byla máma. moje děti plakali, byla jim zima, stále jsem je zahřívala, mléčka jsme moc neměla, ale snažila jsem se. Konečně jsem nebyla sama, měla jsem své děti a ten pocit lásky mě naplňoval a já si myslela že přijdou lepší časy. Milovala jsem je, byly moje , spinkali jsme spolu, hráli jsme se a já si vzpomněla, jaké to bylo když jsem byla štěňátko.
Jednoho dne přišel pán, otevřel klec, a vzal mi moje děti, říkala jsme mu že ještě mně potřebují, že se musím o ně starat, že je brzy, potřebuji moje mléčko, lásku, musím je zahřívat a pečovat o ně.
Pan mě neposlouchal, a já dostala opět palicí bitku, a hodil mě do té malé klece kde jsme byla předtím, Nevěděla jsme co je s mýma dětmi, netušila jsme zda jsou živé, měla jsem mléčko ale neměla jsem koho nakrmit.
V té chvíli jsem přestala věřit, že člověk je dobrý tvor a pochopila jsem co mi říkala má psí kamarádka tehdy , když mě přivezli, a hodili do klece, přestala jsem věřit v dobré zítřky, nechápala jsem proč se mi tohle stalo, nechápala jsem proč žiji no věděla jsem jednu věc, že chci zemřít, v noci jsem se koukala na hvězdy, třepala jsem se zimou, bolesti, nemohla jsem se hýbat, ale tu jednu hvězdu jsem stále viděla, bylo to jediné co jsem viděla a přála si každý den zemřít,
Rodila jsem dvakrát do roka, ani jsem se nestihla vzpamatovat a opět mě vezli k tomu pejskovi, opět mám štěňátka a opět mi je vzali, stále dokola, dlouhých 8 let, nekonečných let plných bolesti, zimy, žízně, hladu, strachu, stresu a, ......štěňátek, spousta štěňátek.
Jednoho dne mou kamarádku z vedlejší klece ten pán taky vytáhl, no už se nevrátila vůbec nevím co se s ní stalo, ale místo ní tam byla nová mlada holčička, která plakala jako já před osmi lety a křičela že je to jistě omyl a plakala, a chtěla zpátky ke své lidské máme, říkala jsem ji že musí být tiše, protože přijde pán a způsobí ji bolest. Neposlouchala co ji říkám..........přišel pán a měl palici.................slyším pláč, ...........a takhle to tady chodí dokola, už je mi jedno co se se mnou děje.
Už nemohu mít ani štenátka, pán říka že jsem k ničemu a že tady už nemám místo....... jsem zoufalá, nechci žít.....takhle ne
Jednoho dne , se otevřeli dveře klece.......a vidím hodnou paní.......ale není to má máma, ale pěkně voní a má krásný hlas, pohladí mně a říká jak jsem krásná, nevím zda ta paní nevidí jaký mám špinavý kožíšek, nemocné oči , ouška plně špíny a hnisu, na celém těle bolavé hnisavé otlaky, .......rozhovor mezi mezi neposlouchám, lidem už nevěřím, napadlo mě, zda tohle není smrt.
Ten pán mě hodí do auta a já jedu někam do neznáma....
Auto zastavilo po pár metrech, paní mě pohladí a říká, nic se neboj, už bude jen dobře, dá mi pusinku a říká, že se o mně postará a najde mi hodnou lidskou maminku.......
Jmenuji se Julinka AMY´s HOPE Bestr, mám hodnou mámu, psí sourozence a po 8 letech v množírně opět vím, že lidská ruka umí pohladit, vím co je láska, domov , teplo, říkají mi pusinka moje, miláčku, mám velmi nemocné srdíčko, ale moje nová lidská máma říká, že mě miluje takovou jaká jsem, a že mne nikdy neopustí.
zachránili mně tety z AMY´s HOPE a moc jim děkuji za nový život.
Pořád se bojím palice, hluku, rychlých pohybu, ale snažím se věřit lidem, i když po 8 letech v množírně to není lehké, těžko se věří lidem, ale své máme věřím, je moje nejvíc nejlepší maminka a já ji bezmezně miluji.

Katarína Julinka Bestr
.

.

 
Někdy nalezneme poslání svého života až před jeho koncem, když se narodíme, už máme v osudu dávno napsané, kde koho a jak potkáme. Než přijde osudové setkání, které naplní naše poselství, se stane, že musíme projít peklem.

Tys musela projít peklem, aby jsi naplnila své poslání.
Peklo trvalo 8 let.
Já musela čekat 8 let, abych dostala další dar..........TEBE.
Víš děvče, my lidi jsme často velmi sobecká stvoření, žijeme pro budoucnost, zamýšlíme se nad minulostí, a nevidíme přítomnost, která je tak krásná, i když často nelehká.
Ale řekni , kdo nám řekl ,že to budeme mít lehké?
My se potkaly ve správnou dobu, na správném místě a již dávno jsme to měly zapsané v naší knize osudu.
Žily jsme spolu tady a teď 1 rok, 1 měsíc a devět dnů.
Víš, co bylo na Tobě nejvíc nejúžasnější? Že i když Tě lidi zklamali v minulosti, a nedoufala jsi v budoucnost, ve své krásné přítomnosti jsi o mně ani jednou nepochybovala, že právě Já jsme pro tebe ta nejlepší máma. Že i svým hodně nemocným srdíčkem jsi dokázala, že i my všichni, ať už máme nebo nemáme minulost, dokážeme změnit věci k lepšímu.
Pro svůj plán sis vybrala mně.
A já byla ta, která má tu velkou čest, že pomocí lidských přátel mohla realizovat Tvoje poslání.
A proč? Protože jsi Julinka, a přes Tvé rozhodnutí nejede vlak.
Naučila jsi mě respektovat tvé rozhodnutí, i když se mi někdo zdálo, že než přejde těch 50 minut, když jsi přemýšlela, je věčnost.
Ale čas je přece absolutně nepodstatná veličina, a jen to, co nám zůstane v srdci, je důležité.
Co máš v srdci neschováš.
Tys ve svém nemocném srdci jsi neztrácela naději, nezapudila lidi a rozdávala jsi lásku. Bezmezná láska je to, pro co ses narodila.
20.9.2015 v 17.30 se kruh uzavřel, protože jsi se tak rozhodla. A mně nezbývá nic jiného, než tvé rozhodnutí respektovat, přijmout ho s úctou, láskou a pokorou.
Nalezla jsi odpočinek, a už jsi dávno andělem.
Věděla jsi, že andělé voní jako květy?
Já je včera cítila.
Svou bolest se budu snažit proměnit v lásku, protože by jsi si přála, abych svou bolest neuzamkla do svého srdce, ale abych ji rozdávala dál.
Udělám to tak, protože Tvé poslání nebylo marné.
Panečku, my dokázaly věci ....viď děvče.........
Chtěla bych ti slíbit, že nebudu plakat, ale řeknu ti na rovinu, asi tenhle svůj slib nedodržím, protože u lidí je to tak, že ze své bolesti se musí vyplakat, aby ji nedusily v sobě, já ji ještě proměním navíc v lásku, protože má bolest je tak strašně velká ..............
Musím Tě nechat jít, abys nalezla odpočinek, aby si se o mně nemusela bát, že to tady bez tebe nezvládnu. Zvládnu, protože jsi mi tady zanechala skvělou rodinu velmi blízkých přátel, kteří mají tu skvělou vlastnost nebo dar, že jejich srdíčka tlučou ve stejném rytmu jako to moje.
Loučím se s Tebou má SRDCOVÁ KRÁLOVNO.......vím, že musíš jít......
Tak sbohem KRÁLOVNO, jednou se sejdeme a už se na Tebe moc těším.....
Tvá máma, táta, Ferdinko, Terezka Fialka.
PS od smečky: byla jsi skvělá ségra

.

PEJSKOVÉ VÁM VZKAZUJÍ
--------------------------------------
"AŽ SE VÁS NĚKDO ZEPTÁ,
KDO VÁS MĚL TAK MOC RÁD,
TAK VĚŘTE, ŽE JSME TO BYLI MY
A NEBUDETE NIKDY LHÁT.
PAMATUJTE, ŽE KDYŽ NÁS BUDETE HLEDAT,
NAJDETE NÁS VE SVÉM SRDCI,
JSME STÁLE S VÁMI.
AŽ ZASE PŮJDETE LOUKOU,
KUDY JSME CHODILI SPOLU
A BUDETE HLEDAT NÁŠ PSÍ ÚSMĚV, ŠTĚKOT,
KDYŽ VÁM BUDE DIVNĚ NA ZNÁMÝCH MÍSTECH,
KDYŽ SÁHNETE PODVĚDOMĚ NA PELÍŠEK ZA NAŠÍ TLAPKOU
A PRÁZDNOTA VÁM NAPLNÍ SRDCE SMUTKEM,
NEPLAČTE, ZAVŘETE OČI, NADECHNĚTE SE
A POSLOUCHEJTE NAŠE PSÍ KROKY NA DNĚ VAŠEHO SRDCE.
NEODEŠLI JSME, VE VÁS KRÁČÍME DÁL,
JSME STÁLE S VÁMI"

 

                            

VZKAZ OD VAŠICH MILÁČKŮ
-----------------------------------------
"CO MÁME V OSUDU SVÉM PSÁNO,
PŘEDPOVĚDĚLI NÁM UŽ SUDIČKY,
NA NĚKOHO ČEKÁ ŽIVOT DLOUHÝ
A NĚKDO MÁ ZAS ŽIVOT KRATIČKÝ.
OSUD JE NĚKDY PŘÍLIŠ KRUTÝ,
NE VŠEM PŘINÁŠÍ RADOST TENTO SVĚT,
MY ODEŠLI JSME ZA DUHOVÝ MOST,
ODKUD NÁVRATU UŽ NENÍ ZPĚT.
NEVĚŠTE PROTO HLAVU A ŘEKNĚTE SI,
SNAD MUSELO TO ASI TAKHLE BÝT,
VÁM SLZA LESKNE SE ZAS V OKU,
MY BUDEME U VÁS V SRDÍČKU DÁL ŽÍT.
NEMŮŽEME VÁM ALE SLÍBIT,
ŽE ŽIVOT BUDE VŽDY JEDNODUCHÝ,
ALE MŮŽEME VÁM SLÍBIT,
ŽE BUDETE MÍT VŽDY PŘI SOBĚ NĚKOHO,
KOMU NA VÁS ZÁLEŽÍ - NÁS.
ZA DUHOVÝM MOSTEM HVĚZDY SVÍTÍ,
TAM HVĚZDIČKU MÁ KAŽDÝ PSÍČEK,
POZDRAV Z VÝŠIN NEBESKÝCH POSÍLÁ
KAŽDÝ VÁŠ NEBESKÝ ANDĚLÍČEK"

 
 
Včera v noci jsem se přišel na Tebe podívat.
Našel jsem Tě tvrdě spát,ale viděl jsem,že jsi brečela.
Olízl jsem Ti slzu a tiše,tiše kňučel.
" To jsem já,neopustil jsem Tě,jsem v pořádku,nic mi nechybí,jsem tady "
Byl jsem u Tebe tak blízko,u snídaně,pozoruje,jak naléváš čaj.
Mnohokrát Ti ruka sklouzla pod stůl,kde sedával jsem já.
Bolí to,já vím.
Byl jsem s Tebou u mého hrobu,pečuješ o něj s takovou láskou.
Chci. abys věděla,že já tam neležím.
Šel jsem s Tebou domů,díval jsem se,jak těžce zvedáš klíč.
Jemně jsem dal své tlapky na Tebe a řekl," to jsem já "
Vypadala jsi tak unaveně,když jsi klesla do křesla.
Tak jsem se snažil,abys věděla,že jsem u Tebe.
Je krásné být tak blízko,každý den a říkat Ti
" NIKDY JSEM NEODEŠEL "
Seděla jsi tak potichu,pak jsi se usmála,vím,že jsi to věděla.
V tom klidu večera jsem byl tak blízko u Tebe.
Den je u konce.
Já se dívám,jak zíváš.
" Dobrou noc,Bůh Ti žehnej,uvidíme se ráno "
Já budu hlídat Tvůj spánek,Tvé sny.
A až přijde čas,přijdu si pro Tebe.
Budu spěchat Tě přivítat.
Ty a já,budeme stát bok po boku.
Tak,jak káže psí zákon,tak jak káže láska.
Je tolik věcí,co Ti chci tady ukázat.
Buď trpělivá,paní má,ještě dlouhá je Tvoje cesta.
Pak přijdeš Domů a já budu s Tebou NAVĚKY

 

                                 

 

 

VĚNOVÁNO VŠEM MAZLÍČKŮM
--------------------------------------------
"CO NEVIDĚT BUDOU VÁNOCE,
NEJKRÁSNĚJŠÍ SVÁTKY V ROCE,
ALE KAŽDÝ Z NÁS SI VŽDY VZPOMENE
NA VŠECHNY, CO NÁS OPUSTILI.
PROTO POSÍLÁME POZDRAVY, PUSINKY A POHLAZENÍ
VŠEM MAZLÍČKŮM ZA DUHOVÝ MOST.
VĚŘTE, ŽE VÁS MÁME STÁLE MOC RÁDI.
I KDYŽ TU S NÁMI UŽ NEJSTE,
TAK STÁLE MOC NÁM VŠEM CHYBÍTE.
ZŮSTÁVÁTE NAVŽDY ŽÍT V NAŠICH SRDÍČKÁCH,
PROTOŽE MILOVANÍ ODCHÁZEJÍ,
ALE NIKDY, NIKDY NEBUDOU ZAPOMENUTI,
V NAŠICH MYŠLENKÁCH KRÁČÍTE DÁL.
MĚJTE SE TAM ZA DUHOU MOC KRÁSNĚ
A OCHRAŇUJTE NÁS Z NEBÍČKA.
VÍM, ŽE SI TAM SPOLU VŠICHNI HRAJETE,
ALE STÁLE VÁM K SOBĚ CHYBÍ VAŠI MILOVANÍ PÁNÍČKOVÉ.
PROSÍM, TAK HLAVNĚ NEPLAKEJTE, ALE TĚŠTE SE NA NÁS,
PROTOŽE JEDNOU SE TAM SPOLU ZASE VŠICHNI SEJDEME
A UŽ NÁS NIC NA SVĚTĚ NEROZDĚLÍ.
PŘEJEME VÁM VŠEM - KRÁSNÉ VÁNOCE"

 

 

 

                  

Milá maminka, milý ocko. Dnes som umrel. Mali ste ma už dosť a odniesli ste ma do útulku. Útulok bol ale preplnený a nebolo v ňom pre mňa miesto. Teraz ležím v čiernom igelitovom vreci na skládke. Moje vodítko, ktoré ste tu nechali, teraz dostane nejaký iný psík. Môj obojok bol príliš špinavý, ale pani mi ho dala dole ešte pred tým, ako ma poslala za dúhový most. Mohol som byť ešte doma, ak by som nerozžul tú topánku? Nevedel som, čo to je, ale bolo to kožené a ležalo to na zemi. Len som sa hral, aby mi rýchlejšie ušiel čas, ktorý som mal stráviť bez vás, pretože ste mi zabudli dať hračky. Mohol som byť ešte doma, ak by som bol čistotnejší? Keď ste mi namočili ňufák do toho, čo som urobil, hanbil som sa, že som to vôbec urobil. Je veľa kníh a cvičiteľov, ktorí by vám ukázali, ako ma naučiť pýtať sa von. Mohol by som byť ešte doma, ak by som nemal blšky? Bez prípravku proti blchám som ale nevedel, ako ich dostať z kožucha. Nemohol som sa ich zbaviť hlavne potom, ako ste ma nechali von na dvore niekoľko dní. Mohol som byť ešte stále doma, ak by som neštekal? Len som Vám chcel povedať, že sa bojím...že sa cítim byť sám...že som tu...som TU! A chcem vám byť najlepším priateľom. Mohol som byť ešte stále doma, ak by som vás urobil viac šťastnými? Bitka ma ale nenaučila, ako to mám správne urobiť. Mohol som byť ešte stále doma, ak by ste si na mňa našli viac času, starali sa o mňa a učili ma návykom? Po prvom týždni ste už na mňa prestali dávať pozor a nevenovali ste sa mi, ale ja som venoval celý svoj čas čakaním na vašu lásku. Dnes som umrel... Zbohom maminka, zbohom ocko. S láskou Váš psík.

Bohužiaľ, ľudia si nevedia uvedomiť, že psíky sú tu pre nás na celý život, a nielen na krátky čas...!

 

 

VŠEM MAZLÍČKŮM ZA DUHOVÝM MOSTEM
-------------------------------
"POSÍLÁME POZDRAV DO NEBE VŠEM,
KTEŘÍ VSTOUPILI DO NAŠICH ŽIVOTŮ.
VŠEM, KTEŘÍ NÁM OTEVŘELI SVÁ SRDCE
A DAROVALI NÁM TO KRÁSNÉ ZE SEBE.
PROTO JEJICH ODCHOD NA DRUHÝ BŘEH TAK VELMI BOLÍ,
ALE ZŮSTALI NÁM KRÁSNÉ VZPOMÍNKY
A V NAŠICH SRDÍČKÁCH BUDOU MÍT NAVŽDY SVÉ MÍSTO.
DĚKUJEME, ŽE JSTE TU PRO NÁS BYLI,
NIKDY NA VÁS NEZAPOMENEME" .

 

                                                  

                                                     NESTŮJ U MÉHO HROBU A NEROŇ SLZY,
NEJSEM TAM, NESPÍM, TO ZJISTÍŠ BRZY,
PROTOŽE JÁ JSEM A STÁLE BUDU S TEBOU.
PROSÍM, NEPOCIŤUJ VINU,
BYL MŮJ ČAS ODEJÍT.
VIDÍM, ŽE JSI STÁLE SMUTNÁ
A SLZY VIDÍM STÁLE TÉCT.
VŠICHNI PŘICHÁZÍME NA ZEM NA NĚJAKÝ ČAS
A PRO NĚKOHO JE TO JENOM NA CHVÍLI.
NECHCI, ABY JSI PLAKALA, ZBAV SE SLZ.
NECHTĚLA JSEM TĚ TU NECHAT,
I KDYŽ TO TAK MOŽNÁ VYPADALO.
POUZE JSEM ŠLA DO SVÉHO NEBESKÉHO DOMOVA,
ALE JSEM BLÍŽ, BLÍŽ, NEŽ SI MYSLÍŠ.
PROSTĚ VĚŘÍM, ŽE KDYŽ VYSLOVÍŠ MÉ JMÉNO,
BUDU TU U TEBE VŽDY STÁT.
JÁ VÍM, ŽE MĚ DLOUHO NEUVIDÍŠ,
ALE NEDÁ SE NIC DĚLAT.
ALE JÁ TI STÁLE BUDU POSÍLAT ZPRÁVY
A DOUFÁM, ŽE POROZUMÍŠ,
ŽE AŽ NASTANE TVŮJ ČAS JÍT PŘES MOST,
BUDU TU A VEZMU TĚ ZA RUKU" .......

                                                            

Dne 13.6.2014 odešla za Duhový most moje stará slepá Baruška.Usnula a už se nevzbudila.Bude se mi moc stýskat,ale zároven Ti zlatíčko přeji krásnou smrt bez bolesti,odešla jsi v noci,snad trefíš a potkáš se tam s Emilkou.Ta Tě provede krásnou zahradou se psími kamarády,budete spolu a určitě si budete hrát a dávat pozor na nás dole.Posílám Vám oběma moc vzpomínek a pusinek tam nahoru do nebíčka.Budte tam veselé a štastné.

Obrázky a Animace


 

POSLEDNÍ SLOVA PEJSKA
---------------------------------------
"MOJE MILOVANÁ PANÍ,
ŘÍKÁ SE, ŽE JSEM BYL NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA.
TO JE PRAVDA.
DĚLAL JSEM PRO TEBE VŠECHNO,
CO JSEM MOHL A CO JSEM UMĚL.
UCTÍVAL JSEM TĚ.
V MÝCH OČÍCH JSI MOHLA VIDĚT DŮVĚRU A LÁSKU.
SNAŽIL JSEM SE VRACET TI DOBRO,
KTERÉ JSI MI POSKYTOVALA.
ZESTÁRNUL JSEM VEDLE TEBE,
HLÍDAL JSEM TVŮJ DŮM.
MILIONKRÁT JSEM VRTĚL OCÁSKEM,
ABYCH TI PODĚKOVAL ZA TVOU PÉČI,
ABYCH TĚ PŘIVÍTAL DOMA
A DAL TI NAJEVO RADOST.
KDYBY TĚ VŠICHNI OPUSTILI,
JÁ S TEBOU ZŮSTAL BYCH AŽ DO SMRTI.
PŘIŠEL ALE TEN SMUTNÝ DEN
A JÁ MUSEL ODEJÍT.
TAK NERAD JSEM TĚ OPOUŠTĚL.
NEPLAČ, MOJE MILOVANÁ PANÍ,
AŽ NASTANE TVŮJ ČAS
A PŮJDEŠ PŘES DUHOVÝ MOST,
POBĚŽÍM TI NAPROTI.
PAK BUDU UŽ VŽDYCKY S TEBOU
A UŽ TĚ NIKDY VÍCE NEOPUSTÍM"

 

 

                    Dnes 19.6.2011 odešla naše Emilka za duhový most.Přišlo to jako blesk z čistého nebe,podběhla mi pod vraty za psem,který se hnal po silnici a byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě,slyšela jsem jen ránu,srdce se ve mně zastavilo a už jsem ji viděla s tlapičkami nahoře,ještě maličkou chvilinku dýchala,stačila jsem si ji zvednout a přitulit si ji k sobě,třeba ještě na tu malinkou chviličku vnímala,jak ji miluji,než se jí zastavilo srdíčko,beruška moje zlatá.Stále koukám,odkud ke mně přiběhne a ona už není.Už dlouho jsem nevyplakala tolik slzí,zabalila jsem ji do její milované deky a chovala jsem ji jako miminko a hladila jí hlavičce.Před chvílí jsem ji pohřbila pod stromem na zahradě,dala jsem jí tam kytičku,rozsvítila svíčku a udělala dřevěný křížek a moc jí přeji,aby odpočívala v pokoji a snad už je někde,kde ji přivítali ostatní pejsci a všichni vesele běhají po krásně zelené louce a svítí jim tam sluníčko a nic je netrápí...Spi sladce,beruško moje.

 

 

Modlitba za našeho přítele

 

Pro uši těch, kdo nikdy neměli psa,
bude tato modlitba znít podivně,
avšak ty Pane, ty porozumíš.
Mé srdce ztěžklo ztrátou milovaného,
jenž tak pevně patřil do mého života.
To zvíře činilo můj život radostnějším
a tolikrát mě rozesmálo, bylo mou radostí.
Připomínám ti jeho věrnost a lásku
a vím, že se mi bude po něm stýskat.
Tolik mě toho naučil,
co je to přirozenost a jak se nestydět
říci si o pohlazení.
Když jsem se staral o jeho denní potřeby,
zapomínal jsem na vlastní a tak se učil službě druhým.
Nechť mi smrt tohoto stvoření připomíná,
že jsme všichni smrtelní, ať člověk či zvíře.
A že takový je běh všeho živého.
Nechť spí svůj věčný spánek,
neboť všechny tvory čeká vysvobození.

 

 
 

 

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života.

Jsou opět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších dnů. Jsou štastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich páníček, přítel největší.

Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní… podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Našel svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou.  V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
A tehdy překročí Duhový most společně.........

 
 

 

                                  Psí báje

 

V mnoha náboženstvích se setkáváme s myšlenkou, že psi jsou citliví na příchod smrti. V některých je pes i zapovídán, jako zvíře nečisté. V našich krajích byl pes vnímám, jako zvíře užitkové a odpradávna doprovázel člověka při všech činnostech. To, že psům byly přisuzovány i mýtické vlastnosti, je dokládáno mnoha pověstmi a bájemi. Jednu pocházející z východní Evropy, kterou jsem kdysi četla, vám převyprávím.

Určitě se vám stalo, že si tak večer sedíte,  čtete oblíbenou knížku a nebo se díváte na televizi a pes si spokojeně leží u vašich nohou. Najednou je ale pohoda pryč a i když se venku nic neděje, pes začne vrčet a štěkat, buď směrem ke dveřím, někdy i do prázdného rohu místnosti. Nepomůže chlácholení ani napomínání a pes je ještě hodnou chvíli rozrušený.

 

Tak to prý podle báje pes viděl přicházet Anděla smrti. Snad bychom jej mohli spatřit i my kdybychom se upřeně dívali přesně tím směrem, kam pes štěká, přesně přes vršek psí hlavy mezi uši. Když je to statečný pes a opravdu miluje svého pána, může svým štěkotem přivolat strážného anděla a ten člověka ochrání. Někdy štěkot probudí duchy zemřelých členů rodiny, aby pomohli. Jindy  štěkot přesvědčí smrt, že by ji čekal tuhý boj, a ta odejde, aby vyčkala jiné chvíle, kdy si bude moci odbýt svou práci bez potíží. Takže není prý důvod v takových chvílích psa uklidňovat, jestliže štěká. Možná, že se právě snaží zachraňovat život někoho z rodiny, možná váš. Když uslyšíte tenhle štěkot, měli by jste se ujistit, že je otevřené okno, aby dobří duchové mohli vstoupit a ochránit vás a aby ti zlí měli kudy odejít.

 

To je možná také důvodem, proč psi mají tak krátký život. To prý se někdy Anděl smrti nenechá odehnat a nějakou duši si chce odnést stůj co stůj. V takovém případě se snaží dobrý pes mu v zabránit, aby se dotkl kohokoliv z milovaných lidí. Jestliže se ale anděl stále přibližuje, někteří psi se snaží mu zastavit cestu. Jen jediný dotek, ale znamená smrt. Je to od nich opravdu statečné, protože anděl může odnést jen jedinou duši a když jsou jeho ruce naplněny duší psa, musí s ní odejít. To znamená, že odchází bez pravé oběti. Takže někdy, když je se psem zle, může to znamenat, že ten, koho miloval a snažil se ho bránit je zachráněn.

 

Tolik báje, možná je na ní něco pravdy, možná vznikla, jen aby nám usnadnila pochopit krátkost psího života. Měli bychom si proto vážit každé prožité chvíle a těšit se ze života, přesně tak, jak žijí naši psi.

 

22.12.2010 Alena

 

Tři dny

Martin Scott Kosins

 


Pokud jsi někdy měl rád nějaké zvíře, pak máš ve svém životě tři dny, na které nikdy nezapomeneš.

Ten první je šťastný a blažený den, kdy sis přinesl domů nového kamaráda. Mohls strávit spoustu týdnů volbou druhu. Mohl ses vyptávat na názory mnoha veterinářů a dlouze pátrat po chovateli. Anebo, možná, ses v jediné letmé chvilce mohl rozhodnout pro nějakého bláznivku z útulku, protože cosi v jeho očích ti dosáhlo až do srdce. Ale když sis vyvolené zvířátko přinesl domů a koukal se, jak všechno zkoumá a vyžaduje své místečko v tvém obýváku nebo v předsíni, a když přitom poprvé cítíš, jak o tebe třeba zavadí, vštípí ti to, že sis přinesl tvora s čistou láskou pro spoustu let.

Druhý den přijde o osm, devět, nebo deset let později. Je to den jako kterýkoliv jiný. Obyčejný a ničím výjimečný. Ale přijde překvapující okamžik, kdy se koukneš na svého dlouholetého kamaráda a spatříš věky, tam kde jsi dřív viděl mládí. Spatříš pomalý a uvážlivý krok, tam kde jsi dřív vídal energičnost. Spánek tam, kde dřív byla aktivita. Takže začneš svému kamarádovi přizpůsobovat jídelníček, můžeš mu přidat prášek nebo dva do jídla. A narůstá v tobě strach z blížící se prázdnoty. Tyto nepříjemné pocity budeš mít, dokud konečně nepřijde Třetí den.

A v tento den, když se tvůj kamarád a Bůh nerozhodli pro tebe, budeš ty kvůli svému životnímu kamarádovi vystaven svému vlastnímu rozhodnutí, povede tě přitom tvoje duše. Nejhlubší. Ale ať už zvolíš jakoukoliv cestu, tvůj kamarád tě nakonec opustí a budeš se cítit sám jako jediná hvězda v temné noci.

Jsi li moudrý, necháš slzy volně téct, tak často a tak hojně jak budeš muset. A obyčejně zjistíš, že málokdo z kruhu tvé rodiny či přátel bude schopen pochopit tvůj zármutek, nebo tě utěšit. Ale jestli jsi své zvířátko opravdu miloval, staral se o něj v té spoustě radostných let, najdeš jeho dušičku, menší než je třeba tvoje, bude se zdát, že tě doprovází v osamělých dnech, které přijdou. A ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, ucítíš, jak o tvou nohu něco lehounce zavadí. Pohlédneš na místo, kde tvůj drahý, možná nejdražší kamarád lehával - a rozpomeneš se na Tři významné dny. Vzpomínky budou možná bolestné a přinesou ti bolest do srdce.

Jak jde čas, bolest přichází a odchází, žije vlastním životem - odvrhneš ji nebo přijmeš, může tě to pak splést. Když totiž bolest odvrhuješ, skličuje tě. Když ji přijmeš, prohlubuje tvou duši. Tak jako tak pořád je to bolest.

Ale přijde, ujišťuji tě, den čtvrtý.
Láska tvých přátel s tebou totiž zůstává, to nemůže nic změnit. Láska, kterou sis zasloužil. Odkaz lásky přátel, kteří nás opustili. Je jenom tvoje. Je to láska, která umožní, abyste se znovu setkali. Láska, která přemůže všechno. Ta láska je totiž Duhový most.

 

  

Psí přání 

Je tma.Nevidím nic. Jen slyším a cítím, že tu nejsem sám.Je mi zima a klepu se. Mám strach,kde to jsem.                                                                                           Naposledy si pamatuji, jak přebíhám ulici a najednou nějací lidé hází síť a já se v ní zamotávám a nemůžu se vyprostit.Tak se bráním a koušu,ale najednou mi cosi píchají a já usínám…probouzím se ve tmě.Nechápu kde to jsem.Ta tma nejde prohlédnout.Jsem tak strašně vyděšený, že slyším, jak mi bije srdce.Choulím se v rohu nějaké místnosti a čekám, co se bude dít.Vedle mě kdosi leží, cítím jak dýchá .Seberu odvahu a povídám halo..kdo to je?                                                                               A z druhého rohu se tiše ozve, ahoj já jsem Deny.A proč tu jsi, kde to vůbec jsme,vyhrknu a hrdlo mám stažené strachy. Jen se uklidni, tady se ti nic zlého nestane.     Jak ti říkají? Zeptal se ten Deny.No, volávali na mě Filipe.Tak vítej,Filipe, tady jsi v útulku. To je takové místo, kde bydlí pejsci, co nemají svoje rodiny.Jsou tu takové hodné paní a nosí nám jídlo a vodu a taky nás berou na procházky.Ale na večer nás zavírají do kotců.                                                                 Já nechci být zavřený povídám a slzy mám na krajíčku.Neboj se Filipe, určitě si tady zvykneš,jako jsem si zvykl i já.           A proč je tu taková tma? Za chvíli bude svítat a pak už tma nebude, víš.Ted si lehni a zkus chvíli spát, ráno ti všechno ukážu.     Lehl jsem si tedy,ale spát se mi vůbec nechtělo.Tak jsem jen tak odpočíval a čekal až bude světlo.Nakonec mě přeci jen spánek přemohl a já na chviličku usnul. Vzbudil mě hrozný rachot.Otevřu oči a kolem mě spousta cizích psů .Kouknu do rohu, odkud na mě v noci mluvil Deny.Hrůza, je tam pes,takový starý a opelýchaný.Na zádech nemá vůbec srst a vypadá jako příšera..To je hrůza !Pomoc ! volám, a běhám sem a tam.Neboj se mě, Filipe.Já ti nic neudělám.Chci ven, chci ven, křičím ze všech sil.Běž ode mě, příšero.Volám jako pominutý.                             Po chvíli kouknu na Denyho a on sedí a oči má zalité slzami.Uvědomím si, že jsem asi hysterický, a že jsem zřejmě Denyho urazil.  Stydím se.  Promiň Deny, já jsem se tě jen strašně lekl.Nemusíš se omlouvat, Filipe.Já vím, že nevypadám, to je asi taky ten důvod, proč jsem tady tak dlouho.   A jak dlouho tu vlastně jsi? Už 5 let.Cože? 5 let? To je hrůza a to tu budu taky tak dlouho?       To nevím Filipe. Sedni si a já ti povím, jak to tady chodí.Víš, je nás tady víc.Každý se sem dostal jinak.       Někoho chytili, jak se potuluje po ulici a jiní se sem dostali jen proto,že už je jejich rodiny nechtěli.         Občas sem přijdou nějací lidé , chodí a prohlížejí si nás.Když se jim některý z nás líbí,tak si ho odvezou domů.A tebe si ještě nikdo nevybral? No tak Filipe, podívej na mě.Jsem už starý a opelíchaný,vždyť ty sám ses mě lekl.A jak jsi se sem vlastně dostal, zeptal jsem se Denyho.           Ten zesmutněl a začal mi vyprávět.Já jsem kdysi měl svoji rodinu.Ach jak já jsem se tam měl.Panička s pánečkem se mnou chodili na procházky a když jsme někoho potkali ,každý mě hladil po kožíšku.Večer mě panička česala a měl jsem svoje křeslo na spaní.Miska byla pořád plná a občas jsem dostal i nějakou dobrůtku.Jo to byly časy.Deny se na chvíli odmlčel.A co bylo dál ? ptal jsem se.No dál,jednou přišel páneček domů a pověděl mi, že už se nám panička nevrátí.Povídal, že byla hodně nemocná a odešla za duhový Most.Co je to duhový most? Zeptal jsem se.To je místo kam odejdeš, když zavřeš oči.Je tam krásně a nic tě tam nebolí.Máš tam spoustu kamarádů a všechno co si jen přeješ.Jenomže páníček se potom moc změnil.Už se mnou nechodil na procházky.Už mě nikdo nečesal a miska už nebyla plná.No a jednou, takhle ráno, jsem se vzbudil a hledal svého pánečka.On tam ale nebyl.Čekal jsem na něho celý den a další ,ale on nepřišel.Bylo mi smutno a měl jsem hlad a žízeň.Pak přijeli nějací lidé a odvezly mě sem.Zaslechl jsem jen, jak si ti lidé povídali a ten pán říkal chudák pes.A proč se tvůj pán nevrátil? Asi odešel za paničkou.               No a od té doby jsem tady.Moc se mi po pánečcích stýskalo.Skoro jsem ani nejedl a pak mi začala padat srst.Pukalo mi srdce žalem a nemohl jsem se s tím smířit, ale nakonec jsem si zvykl.To je ale hrozný, povídám.To já jsem nikdy neměl domov.Od štěněte jsem žil na ulici.K jídlu jsme si vždycky něco našli, hlavně v takových plechových bednách bylo vždycky něco k snědku.A vodu jsme pili z rybníka nebo z kaluže.Jenomže jednou mě chytili,zrovna když jsem utíkal shánět něco k snědku.Pak jsem se probudil tady.                 Deny mě vyslechl a povídá.Ty jsi ještě mladý Filipe, tebe si určitě někdo vybere a nezůstaneš tady moc dlouho.Vypadáš dobře, ,ale já už tady asi zůstanu, dokud nepřijde můj čas a neodejdu za svojí paničkou a pánem.       Tak víš co Deny? Tak já tu zůstanu s tebou!Neslibuj ,co nemůžeš splnit,řekl na to Deny, a asi věděl, proč to říká.Netrvalo totiž dlouho a klaply vrata.Přišli se na nás podívat nějací lidé.Když došli k našemu kotci, tak si nás nějaká paní dlouze prohlížela.Deny seděl tiše s hlavou sklopenou k zemi.Já jsem čekal, co se bude dít.Ta paní najednou povídá, a kolik že je tomu pejskovi ? a ukázala na Denyho.Paní z útulku povídá, to už je starší pejsek.Je tu už moc dlouho a nikdo ho nechce.Chybí mu část srsti, a proto není pro zájemce atraktivní.Je to ale moc hodný pes.Přišel o oba páníčky a těžce tu ztrátu nesl.Zasloužil by si domov víc, než kterýkoli jiný pejsek.Já jsem seděl tiše jako pěna, a v tu chvíli jsem věděl, že to je Denyho šance na domov ,na plnou misku a hovění v křesle, jako to bylo dřív.Začal jsem tedy štěkat a všemožně zastrašovat tu paní, aby si myslela, že jsem zlý pes.     Paní se usmála i přes to, že jsem cenil zuby i s dásněmi a povídá no, no ten je ale nějaký rozčílený.Víte co? Tak já si toho pejska,.. jak že se jmenuje? Deny.Tak já si Denyho vezmu.Ten druhý pejsek se mi po pravdě líbí víc,ale já bych chtěla klidnějšího psa.Deny se rozzářil jako sluníčko a začal mi moc děkovat.Kamaráde Filípku zlatý, to ti nikdy nezapomenu.Jsi opravdový kamarád.Budeš mi chybět, rozloučil se se mnou Deny, když odcházel do svého tolik vytouženého domova.     A tak jsem tam zůstal sám. Vzpomínal jsem na Denyho, jak se asi má,ale měl jsem opravdu radost, že po pěti letech tady je zase doma.Netrvalo dlouho, a znovu bouchla vrata.K mému údivu to byla právě ta paní, co si odvedla Denyho.Přišla rovnou k mému kotci a za chvíli mě vyváděla ven.Huráá uvidím Denyho, jásal jsem jako bláznivý a vrtěl ocasem na všechny strany.Nemohl jsem tomu uvěřit.Byl jsem tak šťastný.Když jsme přijeli k té paní domů,tak jsem hned letěl pozdravit Denyho.Lítal jsem po domě ,ale nikde jsem ho nemohl najít.Deny ! Deny ! volal jsem a myslel jsem si, že se mi Deny schoval.Paní mě zavolala a povídá.Ty tady cítíš pejska ,vid Filípku.Víš, on už tady není, odešel za duhový most.Úplně jsem zcepeněl..ale.. jakto ? Vždyť to přece není pravda? Byl to můj kamarád a já…nemohl jsem vůbec pochopit proč.Plakal jsem tak, jako ještě nikdy.Můj nářek se nesl pokojem a já vzpomínal na kamaráda Denyho.Paní mě vzala na klín a hladila mi kožíšek.Bylo mi strašně smutno.Víš Filípku ,povídá mi ta paní, on byl nemocný,ale odešel tiše a bezbolestně.A protože to byl úžasný pejsek a bylo mi za ním smutno, tak jsem si přišla pro tebe. Když jsem se tehdy rozhodovala mezi tebou a Denym, tak jsem zvolila Denyho.V jeho očích bylo tolik smutku.Byl to úžasný přítel.Snad tu budeš tak šťastný Filípku, jako byl on, i když tu byl jen nakrátko..Tak mě paní chovala a plakali jsme spolu.Nikdy na Denyho nezapomenu.Jsem ale rád ,že svoje poslední chvíle trávil Deny doma se svojí milující paničkou.Mám jen jedno psí přání,aby takovýchto paniček bylo víc.Deny byl starý a nijak zvlášť hezký,ale srdce měl stejné jako já ,jako všichni psi bez ohledu na to , jak vypadají,věrné a milující.Deny příteli,sejdeme se za duhou….

 

        napsala Věra Čechová  
 
 
 
 

Smutný příběh

 

Je to moc hezký příběh... Moc smutný...  Čtěte až do konce...

Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli


Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostli a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit a mít nás rád. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé´´- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.

Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a zakopali.

Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, štastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.

Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mne jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel říkat něco smutného mé milované rodině, protože vypadali strašně smutní. Zaslechl jsem něco jako ,,silná dysplazie kloubů´´něco o mém srdci.           Zaslechl   jsem veterináře zašeptat něco o rádobychovatelích  a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všechno znamená, ale bolí mne vidět moji rodinu takovou smutnou. Ale stále mne milují a já je mám také stále velice rád.

Už je mi 6 měsíců. Ve věku, kdy jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mne hrozně bolí jenom se pohnout. Bolest nikdy nepřestávala. Bolí mne běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to těžké! Láme mi to srdce, když vidím děvčátko takové smutné a když slyším mamku a taťku říkat, že ,,asi už nastal ten čas´´. Několikrát jsem byl na to místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluví o ,,dědičných problémech´´.

Já přeci chci jen cítit teplé sluneční paprsky, hrát si a tulit se k mojí rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď už mne bolí i se postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu už jen kňučet bolestí.

Vzali mne naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být hodný a mít všechny rád. Co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl usušit slzy mého děvčátka!
Vystrčím jazyk, abych jí olíznu ruku,ale můžu jen zakňučet bolestí.

Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku. Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám - slabým zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně, hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte´´, povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů´´. Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.


Kdyby se to jenom všechno událo jinak.
Tenhle příběh koluje po internetu, dejte si ho taky na svůj blog, ať už se tohle  nikdy

nestane !!!!

 

 
 
 
 
 



 

Všechny pohádky jednou končí …

KulíšekMůj milý Kulíšku, prožil jsi toho s námi tolik, že jsem si ani neuvědomila, jak čas letí, a že už taky můžeš být tím svým životem epileptika unavený.

Když ses tehdy, před devíti lety, objevil u nás ve vsi, hladový, zmrzlý a sám, brala jsem to jako znamení osudu. Hned jsem věděla, že jsi pejsek, který patří k nám. A tys to věděl taky. Snad si pamatuješ naše první setkání, kdy ses mi bázlivě opřel tlapkami o kolena, celý ses třásl, ale ve tvých očích byla vidět naděje …

Vzal sis ode mě jídlo a nechal ses pozvat k nám. Přestože jsi měl možnost kdykoli odejít, dobrovolně jsi u nás zůstal. Neodešel jsi ani tenkrát, kdy se na tebe přišli podívat tvoji příbuzní. Věděl jsi, že jsi našel svůj pravý domov. A my dělali všechno pro to, aby ten domov byl idylický.

Když jsi měl první epileptický záchvat, byl to pro nás všechny šok. Ale vzpamatovali jsme se a začali se učit, jaké to je, pečovat o epileptického pejska. Prostudovala jsem všechny dostupné materiály o psí epilepsii, abych ti zajistila tu nejlepší možnou péči.

Na spoustu let se to opravdu vyplatilo. Žil jsi pěkný život a užili jsme spolu hodně radosti. Naši péči jsi nám oplácel láskou, jako umí dát jenom pejsek.
Sandy tě měla moc ráda, sdíleli jste spolu mističky, celou zahradu i moji postel.

Po několika úrazech se tvůj stav zkomplikoval, už jsi nebyl tím veselým živým pejskem, ale pořád jsi byl náš Kulíšek, kterého jsme milovali a budeme ho milovat už navždycky.

KulíšekProžili jsme toho spolu opravdu hodně. Spousty záchvatů, bezesných nocí, bezradných dní, kdy jsi ani sám nevěděl, co vlastně chceš. Prožil jsi i status epilepticus, a my pak dva týdny starání 24h denně o bezvládného pejska. Ale všechno jsi přestál a určitě tě to i zocelilo. Dalších několik let bylo pohodových, krásných a v rámci možností šťastných.

A moudrým a milujícím jsi zůstal až do konce svých dní.
Dobře jsi veděl, jak moc tě miluju, a jak těžké pro mě bude rozhodnutí o tom, že se má tvůj život skončit.
Takže jsi vzal svůj osud do svých rukou, a když už jsi cítil, že přišel tvůj čas, rozhodl ses sám. Přestal jsi dýchat a tvoje srdíčko přestalo bít.
Díky lékařům, kteří tě oživovali, jsme se ještě na pár vteřin stihli vidět, rozloučit se.

Můj Kulíšku, milovala jsem tě po celý tvůj život a budu už navždycky. Hodně jsi mě toho naučil. Vždycky už budeš mým Kulíškem.
Prosím, pozdravuj tam nahoře, v psím nebi, Sandy.
Těším se, až se všichni znovu setkáme.

Tvoje panička /převzato z webu,kde majitelka píše o epilepsii svého pejska/

 
 
                                       Psí počasí...

Stmívá se
Tma ale není
Prší nebo sněží snad?
Nezdá se…
Mrzne…
Spánek změnil se náhle jen v bdění…


Malé štěně,co nikdo nechtěl
zimou třese se
a štěká-taková úzkost je v jeho hlase…
Bojí se…

Zachumlaný v dece,
tak ho mezi odpadky dali…
Je ticho, slyší jen vodu, co teče si v řece
vzala by ho s sebou-zda-li?

Bdění se teď na spánek mění…
Neměl by spát, vždyť zmrzne
On to ví…proto teď už spí…
A čeká že se probudí…
jinde…
Začalo psí počasí...

 

 

Andrea Bocelli - Ave Maria | mp3stahuj.cz

Stáhnout mp3 Andrea Bocelli - Ave Maria

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist